(Jak to vidí Věra)

Jmenuji se Věra a dlouho jsem si přála mít vlastního pejska. Stále to nešlo – na VŠ koleje psi nesmí a potom jsem měla tak časově náročnou práci, že to taky nebylo možné. To už jsme si přáli psa dva – s manželem. A navíc jsme bydleli v 1+1 a věděli jsme, že chceme velkého psa.

            Když jsem nastoupila na mateřskou dovolenou a trošku jsme vypiplali Aničku, přestěhovali jsme se na vesnici na chalupu rodičů. To rozhodlo. Intenzivně jsme se pustili do zkoumání povah různých plemen a postupně jsme se prokousávali k tomu pravému. Zjistili jsme, že dobrý hlídač s úžasně vyrovnanou povahou a hlavně milující děti je HOVAWART.

            Moc jsme se těšili na výběr toho pravého a nejlepšího štěňátka. S chovatelem, od kterého jsme se rozhodli si pejska pořídit, jsme se seznámili dlouho před porodem štěňat – už při poctivém výběru plemene, takže jsme byli první, kdo si s ním dohodl štěňátko. Věděli jsme, že chceme plavou fenku a těšili jsme se na ni. Štěňátek se Anitě narodilo sedm, ale plavá fenka jenom jedna. Takže výběr za nás udělala už příroda sama a musím říci, že moc dobře. Lepší štěňátko jsme si nemohli přát. U misky byla naše fenečka vždy první a už od mala byla krásně hravá a komunikativní.

            Byli jsme moc rádi, že nám pan chovatel dal možnost vybrat si pro našeho mrňouska jméno. Zaměstnali jsme tím celou rodinu, abychom si jméno Checkie (říkáme jí Čikita) vymysleli nakonec sami.

            A pak už přišly ty krásné chvíle, kdy jsme si pro Čikitku dojeli a přivezli ji domů. Naráz jsem neměla jedno dítě ale hned tři – týden po Čikitě se k nám přistěhoval také kocourek Bundáš. Bylo u nás krásně živo a veselo a štastno. Anička si s Čikitou rozuměla hned. Jenom se divila, když jí Čikitka během pár měsíců přerostla.

            Vím, že jsme si psisko pořídili ve správnou chvíli. Jako malá nebyla Čikitka nikdy sama a měla jsem na ni čas. Navíc moje i manželovo krédo je, že děti mají vyrůstat se zvířaty, aby se naučily je milovat a ctít. To se nám daří. Přesně rok po Čikitce se narodil Jakoubek a už i on si s ní dobře rozumí.

            V únoru 2002 budou Čikitce tři roky. Stále je hravá, milá a přitom už rozvážná a dospělá.

Od malička jsem si představovala, že až budu mít jednou vlastní psisko, bude vychované a poslušné a budu s ním moci jít všude. Jenže to nepřijde samo. Když jsme si Čiki přivezli, vychovávala jsem je s Aničkou dohromady a když jí bylo sedm měsíců usoudili jsme doma, že kromě vycházek a hraní je třeba přidat „školu“ a začala jsem s ní chodit cvičit. Nebylo lehké dobrat se dobrého cvičáku, ale nakonec se nám to podařilo. Čiki je príma fena, která ví, kde je její místo ve smečce a navíc umí poslouchat. Moc mě potěšilo, že byla mezi prvními pejsky, kteří dostali od pana Dostála „Výcvikový průkaz“, který dokládá, že se jedná o dobře zvládnutou fenku s dobrými povahovými vlastnostmi.

Přála bych vám vidět naše děti a Čiki v akci. Hlavně Andulku. Čikitka dělá co jí na očích vidí, ráda si s ní hraje a stále pokukuje zda se nebude „cvičit“ (jedním z důvodů je fakt, že Anička smí Čiki cvičit jen s pamlskovými odměnami).

V posledních pár dnech se ale s naší fenečkou dějí velké změny. Po uchovnění jsme Čikitce našli ženicha a ze psí slečny se stala psí dáma. Už brzo bude u nás doma nezvykle rušno – 24. prosince se mají Čikitce narodit první štěňátka a jak nám dnes řekli na ultrazvuku, bude jich prý hodně. Takže se všichni hodně těšíme, ale hlavně dobře připravujeme, abychom Čikitce a štěňatům připravili co nejlepší podmínky.

Ráda bych pozdravila všechny ze psí školy pana Dostála a vám kterým chybíme slibuji, že na jaře s Čiki opět budeme chodit cvičit.  

Přejte Čikitce, ať se jí drží štěstí a zdraví jako dosud a ať má dobrý porod. Obě zdravíme všechny pejskaře a ty ze psí školy hned dvakrát.

Ahoj Věra

PS: Čikitka měla dobré porody oba - štěňátek "A" i "B" :-) a od té doby co podruhé porodila, se naše rodina rozrostla o další fenku - její dcerku Borinku, které nejčastěji říkáme Borůvko a přitom se oficiálně jmenuje Balda